Ti, kdo podporují válku, nejsou Syřané - říká tamní trapistka Sýrie. Ke středeční výzvě papeže Františka za osvobození pětice zajatých řeholnic z pravoslavného kláštera sv. Tekly v obci Maaloula, asi 80 km od Damašku, se přidávají další představitelé náboženského života na Blízkém východě.

Propuštění představené matky Pelagie Sayyafové a jejích čtyř spolusester ze zajetí žádají také maronitští biskupové v čele se svým patriarchou.

Podle syrského tisku chtějí teroristé řeholnice použít jako lidské štíty. Apoštolský nuncius v Damašku tuto zprávu nepotvrdil, ani nevyvrátil. Ve starobylé kolébce syrského křesťanství Maalule zatím pokračuje devastace. Jak uvedla agentura Asia News, ozbrojenci vypalují všechna obydlí a po sociálních sítích šíří záběry útoků a veřejných poprav.

Za osvobození pravoslavných řeholnic se modlí také trapistky z kláštera v Azeir na hranicích s Libanonem:

„Jsme více méně ve stejné situaci, avšak náš klášter je v převážně alavitské vesnici, takže nám hrozí menší nebezpečí. Navíc nás chrání vládní vojsko – není tu hlavně kvůli klášteru, ale brání státní hranice. Chápeme sestry a křesťanské komunity, které se ocitly v sunnitském obklíčení a vprostřed nenávisti. Neseme je v srdci a modlíme se za ně. Zůstáváme ve svém klášteře, protože naše pouhá přítomnost a modlitba má pro okolí velký význam. A také naše otevřenost, díky které si lidé uchovávají naději. To je ten největší problém – aby neupadala naděje…

Místní lidé ještě naštěstí chtějí žít, a to za každou cenu. Nedávají se vláčet osudem, jak to můžeme vidět u nás v Evropě nebo ve Spojených státech. Tito lidé vnímají život, vycházející z této země, a chtějí v ní zůstat.“

Řekla naší rozhlasové stanici jedna z tamních čtyř italských řeholnic, sestra Marita. Trapistky udržují kontakty s domovským klášterem v toskánské obci Valserena a pomáhají okolnímu, zejména muslimskému obyvatelstvu… „Místní obyvatele totiž všeobecně podporují pouze církve. Také náš klášter je opěrným bodem pro lidi bez domova, kteří přišli o všechno.

Finanční podporu dostáváme přímo z Itálie. O mezinárodní humanitární pomoci se nic neví. Mohla bych vyprávět, jak jsme na trhu v Tartús koupily pěkný pytel cukru, který evidentně pocházel z holandské humanitární zásilky. Tato pomoc tedy přichází neznámo kam a neví se, kdo ji využívá.“ Zejména ze syrského křesťanského prostředí vychází mnoho podnětů k usmíření sunnitských a alavitských frakcí, upozorňuje italská řeholnice. Modlíme se za to, aby skutečně došlo k mírovým jednáním v Ženevě, dodává.

„Zůstává tu ovšem velký problém bojovníků, kteří nepocházejí ze Sýrie. Jsou jich spousty a o mír 1/2 www.rodon.cz nemají nejmenší zájem.

Těch, kteří mohou skutečně o míru diskutovat, je velice málo. A navíc ne pokaždé je lidé znají a podporují. Například členy tzv. Syrské národní rady lidé vůbec neznají a neuznávají. Národ tedy účinně nereprezentují. Opozici většinou na míru vůbec nezáleží. A to je ten největší problém ženevských jednání. Potíž není v tom, aby se vláda a opozice vůbec sešla, ale v tom, aby opozice také chtěla mír! A to je prakticky nemožné – ti, kdo tu vedou džihád, se totiž chtějí dostat do svého ráje.

Syřané si všichni přejí mír. Ti, kdo podporují válku, nejsou Syřané.“ Nelze jednoduše nastolit politický smír, je zapotřebí zejména pozvednout národ, vrátit se k jednotě, která tu předtím vládla, zbavit lidi strachu, umožnit jim setkání, pokračuje sestra Marita.

„Předtím, než toto všechno vypuklo – a už to trvá skoro tři roky – lidé ani nevěděli, jaké vyznání má jejich soused. Ani to nebylo nutné vědět – důležité bylo, že jsou všichni Syřané. Teď se lidé bojí jeden druhého. Násilí se odehrává před očima těch nejmenších. Děti vyrůstají v násilí, stávají se z nich vojáci.

Vlastní otec jim dává do ruky mačetu, aby zabíjely vojáky. Ptám se proto, kdo z těch, kteří zasednout na ženevských jednáních, bude skutečně usilovat o dobro syrského lidu? To je na celé situaci to nejtragičtější – každý bude hájit své názory a zájmy. Obávám se, že každý si urve svůj díl politické moci; Sýrii to však nepomůže.

Ti, kdo budou jednat, by měli Sýrii skutečně milovat.

Dobro syrského národa je velký a těžko dosažitelný cíl, za něj se ale modlíme.“ Říká sestra Marita z trapistického kláštera v syrském Azeir. Zdroj: radiovaticana.cz A